Co se můžete naučit: V tomto článku se dozvíte jak být úspěšní při hubnutí a udržení si správné hmotnosti na základě poznatků o vaší DNA. Dozvíte se jakým způsobem vaše genetická výbava ovlivňuje pocit sytosti či jojo efekt a jak vaše tělo reaguje na různé druhy tuků a sacharidů. Dozvíte se i to, že na základě výsledků genetické analýzy umíme přesně určit typ stravy/diety, který vaší genetické výbavě vyhovuje nejvíce.

Rovnováha mezi příjmem a využitím kalorií, fyzickou aktivitou a odpočinkem spolu s genetickým pozadím je klíčem k dosažení optimální tělesné hmotnosti a pohody. Obecně se nedoporučuje jíst větší množství kalorií, než skutečně spálíte. Kromě řízeného příjmu je také zásadně důležitá i volba potravin, neboť některé z nich mohou způsobit ještě větší škody, zatímco jiné potraviny mohou váš stav zlepšit. Fakt, že stravování založené na genetické analýze je skutečně efektivní, byl prokázán vědeckým výzkumem uskutečněným na Stanfordské univerzitě. Studie zjistila, že lidé, kteří se stravovali podle své genetické výbavy, zhubli o 4 kg více než ti, kteří se snažili zhubnout v rozporu se svojí genetickou výbavou.

Mám přiměřenou hmotnost? Vypočítejte si to

Věděli jste? Vědci zjistili, že naše genetická výbava předurčuje až 60 procent naší konečné tělesné hmotnosti a zbytek závisí na jiných životních faktorech a prostředí, které nás obklopuje.

Nadváha je způsobena nerovnováhou mezi příjmem a výdejem energie, nedostatkem fyzické aktivity, nesprávným stravováním a genetickými předpoklady. Pokud si nejste jisti jestli nadváhu opravdu máte tak si to můžete jednoduše vypočítat. Přiměřenost tělesné hmotnosti vyjadřujeme pomocí indexu tělesné hmotnosti (BMI). Vypočítá se tak, že se tělesná hmotnost konkrétního člověka v kilogramech vydělí druhou mocninou výšky této osoby v metrech. Optimální BMI jedince se nachází v rozsahu mezi 18,5 a 24,9 kg/m2. Lidé s takovým BMI mají zdravou tělesnou hmotnost. BMI nižší než 18,5 kg/m2 je ukazatelem podvýživy a obezita je definována pomocí BMI vyššího než 30 kg/m2. Tato definice obezity není vhodná pro dvě skupiny lidí. V první skupině jsou osoby s velkou svalovou hmotou, která způsobuje, že jejich BMI je vyšší než 30 kg/m2. A ve druhé skupině jsou starší lidé, kteří mohou mít BMI nižší než 30 kg/m2 kvůli rychlé ztrátě svalové hmoty, kterou nahradí tuková tkáň, ale stále se jedná o nadváhu.

Dokonalá strava – strava podle DNA

Je mnohem jednodušší zjistit, co je pro nás všechny nezdravé, než odpovědět na otázku, jaký druh stravy je nejvhodnější pro konkrétního jedince. Důvodem je naše genetická výbava, která určuje vhodnost konkrétního stravovacího plánu pro naše tělo. Právě proto může být jeden typ stravování u jedné osoby velmi úspěšný, ale u někoho jiného nefunguje nebo dokonce může mít negativní dopady. Strava, kterou vám doporučíme, není zvolena náhodně, ale vychází z vaší genetické výbavy, bere v úvahu vaše osobní vlastnosti a umožňuje vám jíst to, co vaše tělo opravdu potřebuje.

Na základě příznivé nebo nepříznivé reakce analyzovaných genů, umíme stanovit procento denního příjmu kalorií v podobě nasycených, mononenasycených a polynenasycených tuků, sacharidů a proteinů. Optimální příjem kalorií k udržení nebo snížení tělesné hmotnosti si ve výsledcích snadno odvodíte podle svého věku a podle toho, jak jste fyzicky aktivní. Na hubnutí a udržení si správné hmotnosti se podíváte zcela novým způsobem vytvořeným na míru jen pro Vás v podobě osobního stravovacího programu s jídelníčky a recepty podle vaší DNA.

COOK4FIT osobní stravovací program na základě výsledků DNA

Reakce na sacharidy

Věděli jste? Jablka, pomeranče a meruňky konzumované po jídle mohou být příčinou nepříjemných pocitů. Obsahují pektin, který váže vodu a nadýmá. U některých lidí může dojít k pocitu nafouknutí břicha nebo říhání.

Sacharidy jsou nejzákladnějším zdrojem energie potřebným pro fyzickou aktivitu našeho těla. Kvůli jejich chuti je nazýváme také cukry. Různé dietní přístupy k nim mají velmi odlišný postoj: Některé dietní přístupy jsou založeny na sacharidech, zatímco jiné je doporučují omezit. Další zase doporučují, abychom je konzumovali odděleně od proteinů a tuků. Je samozřejmé, že tyto dietní přístupy nejsou úspěšné u všech lidí, protože se nezabývají jejich genetickou výbavou. My jsme však postupovali přesně tímto způsobem. Analyzovali jsme geny FTO a KCTD10, které určují vliv sacharidů na vaše tělo. Bylo zjištěno, že lidé s rizikovou variantou genu FTO mají v případě, kdy nekonzumují dostatek sacharidů, 3krát vyšší náchylnost k nadváze než lidé, kteří jsou nositeli dvou běžných variant genu FTO. Úpravou příjmu sacharidů mohou toto riziko značně omezit. Na druhé straně gen KCTD10 určuje vztah mezi příjmem sacharidů a hladinou „dobrého“ HDL cholesterolu a při nevhodném příjmu sacharidů kombinovaném s rizikovou variantou zmíněného genu může hladina HDL cholesterolu rychle klesat.

Analyzované geny: TFO, KCTD10

Reakce na nasycené tuky

Věděli jste? Nasycené tuky ovlivňují distribuci vápníku v těle, proto není překvapivé, že jsou přítomny iv mateřském mléce. Jsou pro naše tělo velmi důležité, ale problémem je jejich velký obsah ve výrobcích živočišného původu, což může v našem organizmu velmi rychle způsobit jejich nadbytek.

Nasycené tuky se nacházejí zejména v potravinách živočišného původu. Naše tělo je používá jako zdroj energie, v závislosti na genetické výbavě však mají i nepříznivou schopnost zvyšovat riziko vzniku onkologických onemocnění. Vědci na základě 20leté studie objevili gen, který způsobuje, že někteří lidé vlivem nasycených tuků přibírají rychleji než jiní. Objevily, že nasycené tuky mají ještě negativnější účinky na lidi, kteří jsou nositeli nepříznivé varianty genu APOA2. V případě nadměrné konzumace nasycených tuků je u nich, v porovnání s nositeli běžné varianty tohoto genu, riziko vzniku nadváhy dvojnásobné. Navzdory této skutečnosti se lidé s rizikovou variantou genu APOA2 nemusí obávat: snížením příjmu nasycených tuků může dojít ke snížení jejich BMI (index tělesné hmotnosti) o 4 kg/m2. Tento rozdíl byl zjištěn porovnáním lidí s nepříznivou variantou genu, kteří konzumovali normální množství nasycených tuků s těmi, kteří svůj příjem nasycených tuků dostatečně omezili.

Analyzované geny: APOA2

Reakce na mononenasycené tuky

Věděli jste? Z mononenasycených tuků je pro naše zdraví mimořádně prospěšná kyselina olejová (větší množství se nachází v olivovém oleji). Olivový olej obsahuje také mnoho antioxidantů a jeho používání vás může ochránit i před kardiovaskulárními chorobami.

Mononenasycené tuky, stejně jako nasycené tuky, nejsou esenciální – nejsou nezbytné k přežití, protože je naše tělo dokáže vyrobit samo. Jsou však pro náš organismus velmi prospěšné, neboť viditelně ovlivňují zvýšení hladiny „dobrého“ cholesterolu HDL a zároveň snižují hladinu triglyceridů a LDL, neboli „špatného“ cholesterolu. Kromě toho se prokázalo, že snižují riziko vzniku nadváhy. Jejich zvýšená spotřeba proto může být velmi prospěšná, obzvláště v případě, kdy jsme nositeli určité varianty genu. Zjistilo se, že lidé s příznivou variantou genu ADIPOQ mohou svoji tělesnou hmotnost účinně snížit dostatečným příjmem tohoto typu tuků. Dostatečný příjem mononenasycených tuků umožnil nositelům příznivé varianty genu ADIPOQ snížit BMI o přibližně 1,5 kg/m2. Pokud jste nositelem příznivé varianty genu ADIPOQ, doporučuje se pro vás mírně vyšší příjem mononenasycených tuků, neboť to příznivým způsobem ovlivní vaši tělesnou hmotnost.

Analyzované geny: ADIPOQ

Reakce na polynenasycené tuky

Věděli jste? Věděli jste, že navzdory typické stravě s nadbytkem tuku často trpíme nedostatkem tuku? Chybí nám totiž polynenasycené tuky, které jsou nezbytné pro správné fungování našich buněk. Jednoduchým způsobem, jak tento nedostatek lze odstranit, je konzumace hořčicového oleje, který má vysoký obsah polynenasycených tuků.

Polynenasycené tuky jsou na rozdíl od nasycených a mononenasycených tuků pro naše tělo nezbytné – naše tělo je potřebuje bezpodmínečně získat z potravy, protože je není schopno vyrobit samo. Jsou životně důležité pro zdravé srdce a mozkovou činnost, stejně jako pro náš růst a vývoj. Nejdůležitějšími jsou skupiny omega-3 a omega-6 mastných kyselin, které by měly být v naší stravě zastoupeny v poměru 1:5, ale v současné populaci se poměr omega-6 mastných kyselin zvyšuje, což není příliš zdravé. I když jsou polynenasycené tuky pro naše tělo velmi prospěšné, mají na některé lidi ještě pozitivnější účinek. Ve výzkumné studii, na které je založena naše analýza, se zjistilo, že určitá varianta genu PPAR-alfa může určovat vztah mezi polynenasycenými tuky a hladinou triglyceridů v krvi. Bylo prokázáno, že lidé s rizikovou variantou genu as nevhodným příjmem polynenasycených tuků mají ve srovnání s jinými lidmi o 20 procent vyšší hladinu triglyceridů. A to může mít nepříznivý vliv na vaše zdraví. Vysoký příjem polynenasycených tuků tyto rozdíly zcela vyrovnal az tohoto důvodu je tedy pro lidi s rizikovou variantou genu velmi důležité, aby tomu přizpůsobili svoji stravu a zvýšili příjem polynenasycených tuků.

Analyzované geny: PPAR-alfa

Opětovný nárůst hmotnosti – jojo efekt

Úbytek tělesné hmotnosti s následným opětovným nárůstem může být nekonečným cyklem. Statistiky ukazují, že přibližně 80 % lidí, kteří zredukovali svou tělesnou hmotnost, shozená kila v průběhu dalšího roku opět naberou zpět. Existují dva hlavní důvody, proč k tomuto dochází: 1) Lidé si volí striktní krátkodobé diety, které nelze dělat dlouhodobě; 2) většina lidí ztratí po dosažení svých cílů motivaci udržovat si dietní návyky. Existuje však i další důvod; tendence k opětovnému zvýšení tělesné hmotnosti má také genetické pozadí. Gen ADIPOQ má různé funkce, mezi něž patří i jeho vliv na úspěšné snížení tělesné hmotnosti. Studie prokázaly, že lidé s alespoň jednou vzácnou kopií genu ADIPOQ pravděpodobně zabrání tzv. jojo efektu po snížení tělesné hmotnosti úspěšněji. Takovou genetickou výbavu má asi 20 % lidí na celém světě. Naopak přibližně 80 % populace má běžný genotyp G/G a musí věnovat udržení tělesné hmotnosti po zhubnutí větší úsilí.

Co jste se mohli naučit: Pokud budete vědět jak vaše tělo reaguje na sacharidy, tuky a jaký máte sklon k opětovnému nárůstu hmotnosti po zhubnutí tak spolu s osobním stravovacím návodem máte v rukou přesný návod jak se dopracovat k přiměřené hmotnosti. Strava, kterou vám doporučíme, není zvolena náhodně, ale vychází z vaší genetické výbavy, bere v úvahu vaše osobní vlastnosti a umožňuje vám jíst to, co vaše tělo opravdu potřebuje.

Z vaší analýzy DNA se ještě dozvíte

Pomocí výsledků genetické analýzy a osobního stravovacího programu COOK4FIT Vám poskytneme řadu personalizovaných rad, doporučení, návodů, jídelních lístků, receptů. COOK4fit je plnohodnotný osobní stravovací program na základě vašich genetických výsledků v podobě více než 200 stranové eknihy. V části Jídelní lístky naleznete 28 denní stravovací plán, přizpůsobený vašim osobním potřebám. Plnohodnotný jídelníček pro každý den je jedinečný se spoustou nápadů na jídla a jejich kombinace. V části Recepty naleznete 60 receptů na obědy, které vám usnadní dodržování našich doporučení. Na hubnutí a udržení si správné hmotnosti se podíváte zcela novým způsobem vytvořeným na míru jen pro vás.

Související rozbory z analýzy BODY4FIT+:

S problematikou přiměřené tělesné hmotnosti souvisí množství rozborů, které analýza BODY4fit+ obsahuje:  

Opětovný nárůst hmotnosti, Riziko nadváhy, Reakce na nasycené tuky, reakce na mononenasycené tuky, Reakce na polynenasycené tuky, Reakce na sacharidy, Typ diety, Příjem sladkostí, Sytost a hlad, Vnímání sladké chuti, Spánkový cyklus, LDL a HDL , Triglyceridy, Krevní cukr, Citlivost na inzulín, Adiponektin a další

Použité reference:

Goyenechea et al. (2009). The – 11391 G/A polymorfizmus adiponektin gen promoter je spojen s metabolické syndromu trati a mimo energií-restricted stravy v obse subjects. Horm Metab Res 41(1): 55-61

Corella et al. (2009). APOA2, dietní tuk, a body mass index: replikace gene-diet interakce ve 3 oddělených obyvatel. Arch Intern Med 169(20): 1897-1906 • Smith et al. (2013). Apolipoprotein A2 polymorphism interacts with intakes of dairy foods to influence body weight in 2 US populations. J Nutr. 143(12):1865-1871

Warodomwichit et al. (2009). ADIPOQ polymorphisms, monounsaturated fatty acids, a obesity risk: the GOLDN study. Obesity 17(3): 510-517

Warodomwichit et al. (2009). The monounsaturated pěkný acid intake modulates efekt ADIPOQ polymorphisms on obesity. Obesity (Silver Spring) 17(3): 510-517

Contreras et al. (2013). PPAR-α jako Key Nutritional and Environmental Sensor for Metabolic Adaptation. Adv Nutr. 4(4): 439–452.

Rudkowska et al. (2014). Genome-wide asociation studia z plasma triglyceride response na n-3 polyunsaturated fatty acid doplnění. J Lipid Res.55(7): 1245–1253.

Tai et al. (2005). Polyunsaturated fatty acids interact s PPARA-L162V polymorphism k účinku plazma triglyceride a apolipoprotein C-III concentrace v Framingham Heart Study. J Nutr 135(3): 397-403

Junyent et al. (2009). Nové varianty na KCTD10, MVK, a MMAB genes interact s dietní hydroxidy k modulaci HDL-cholesterol koncentrace v genetickém lipidu lowering drogy a Diet Network Study. Am J Clin Nutr, 90(3): 686-694

Sonestedt et al. (2009). Fat and carbohydrate intake modify asociace mezi genetickou variací v FTO genotype and obesity. Am J Clin Nutr 90(5): 1418-1425