Co se můžete dozvědět: Jsou mezi námi lidé, kteří jsou výjimeční v tom co dělají, co dokázali a svým způsobem života inspirují jiné. Genetika jim nadělila talent a oni se ho nebáli využít, rozvíjet a obětovat mu něco navíc a tak dosáhnout víc než ostatní. Jsou jednoduše GENeticky GENiální. Přinášíme vám rozhovor s jedním z nich.

Matej Tóth je slovenský atlet, který se věnuje chůzi na 20km a 50km. Je olympijským vítězem z Ria de Janeiro 2016 v královské disciplíně chůze na 50 km a několikanásobný vítěz ankety Slovenský atlet roku. Dvakrát byl nominován v anketě Atlet roku v Evropě. V roce 2016 získal jako první atlet v historii ocenění Sportovec roku na Slovensku. V současnosti závodí za klub VSC Dukla Banská Bystrica. Je dvojnásobným otcem a své znalosti a zkušenosti ze sportu již během své stále aktivní kariéry posouvá dále mládeži ve své Sportovní akademii Mateje Tótha

Říká se, že úspěch je jen z části výsledkem vrozeného talentu, víc je to o dřině. Jak to je u vás?

Mít vrozenou predispozici je také důležité. Možná ani ne talent jako takový, ale spíše schopnost nést zátěž, odolnost organismus, dobrou imunitu. Ale mnohem důležitější je systematická a kontinuální příprava. Můžeme to nazývat také dřina, ale nemusí to být vnímáno negativně. Pro někoho je odjet 12km náročný trénink, pro mě je to relax.

Kdy jste zjistil, že by Vás sport mohl bavit?

Od kdy si pamatuji, vždy mě bavil sport. Sportoval jsem vždy, všude a rád. Přitom jsem nebyl v ničem obzvláště výjimečný. Jen mě to bavilo. Až od deseti let jsem se začal sportu věnovat seriózněji. To byly mé atletické začátky.

Jaké sporty jste zkoušeli, než jste přišli na to že právě chůze by mohla být ten „Váš sport“?

Neorganizovaně, jen tak s kámoši, asi všechny- hokejbal na ulici, hokej na zamrzlém jezeře, fotbal mezi baráky, jízda na kole po sídlišti a na vesnici, lyžování, bruslení, basketbal, volejbal… Pár tréninků (asi 2) jsem absolvoval na karate, zda na fotbale. Ale až do zmíněných 10 let, mě víc bavilo „pouliční“ sportování.

Byl u Vás v rodině někdo sportovně nadaný? Po kom jste zdědili geny vy?

Rodiče nás vedli k pohybu a sportu a sami rádi sportovali, ale žádný sport nedělali na vrcholové či výkonnostní úrovni. I to svědčí o tom, že rodiče vám mohou dát více výchovou než geny. I když já jsem jim vděčný i za ty geny.

Máte dvě dcery, které vyrůstají ve sportovní rodině. Projevuje se u nich něco z vašich genů?

Snažíme se napodobit naše rodiče. Vedeme je ke sportu a pohybu, ale nenutíme je do organizovaného sportování. Je to na nich, jestli je něco zaujme natolik, že se tomu budou věnovat iv budoucnosti. Baby jsou šikovné, hlavně starší Emmka i pracovitá a zodpovědná (věnuje se tanci), ale že by byly prototypem talentovaných super sportovců, to bych netvrdil.

Založili jste sportovní akademii, abyste pomáhali rozvoji sportovní gramotnosti dětí. Jak dnešní děti přistupují k pohybu?

K mému překvapení velmi pozitivní. Ukazuje se, že děti chtějí sportovat, že když se jim věnujete, jsou chytré a je v nich talent. Jen na rozdíl od naší generace, už to není tak přirozené na ulici s vrstevníky, ale je třeba je ke sportu dotáhnout přes různé kroužky či tréninky. A je třeba je zaujmout, musí to dělat s radostí, protože jinak velmi rychle končí. Právě proto jsme se v naší metodice zaměřili na to, aby byl trénink zajímavý, zábavný, poutavý. Podle našich statistik, nám za tři roky fungování akademie odešlo jen 0,4% dětí. A to naše tréninky absolvovalo přes 5000 dětí.

Asi mi dáte za pravdu, že rodiče mnohdy vedou děti ke sportu, který je pro ně jako rodiče srdeční záležitost, nebo nenaplněný sen, ale dítě nemusí mít právě takové predispozice a trápí se. Je pro trenéra dobré znát predispozice svých svěřenců a vést tak trénink na základě dokonalého poznání jejich genetiky? Ocenili byste nástroj který Vám to umožní jako trenérovi i jako aktivnímu vrcholovému sportovci?

Určitě souhlasím. Právě proto jsme se rozhodli zaměřit na mladší školní věk. Tam děti vedeme k všeobecné sportovní přípravě. Třikrát do roka je testujeme a následně jim umíme doporučit, na jaký druh sportu mají předpoklady. Pokud by byl jiný nástroj dokonalejší a uměl by diagnostikovat predispozice, bylo by to pro budoucnost sportu, ale i pro lepší pocit ze sportu u dětí, neboť vždy se raději věnujete něčemu, v čem se Vám daří a co Vám jde snáze-na co máte predispozice, vynikající. 

Co jste se dozvěděli: Být v konkrétním sportu v konkrétním momentu nejlepší a dosáhnout velké vítězství znamená pro tento moment udělat víc než ostatní. Tomuto momentu předchází dlouhá, několikaletá až celoživotní příprava a využití vědomostí, zkušeností, ale i vědy na ladění všech aspektů sportovní formy na ten správný okamžik. Fakta o genetických predispozicích jsou nejen pro vrcholové sportovce nesmírně důležité. Štěstí totiž opravdu přeje jen připraveným.

Děkuji Matějovi za rozhovor, držíme palce při plnění limitů a jeho sportovních snů a věříme, že i jemu analýza od DNA4fit dokáže pomoci postupovat ještě více v jeho kariéře a životě.

Foto: BBonline.cz